Všichni víme, že dnešní mladá generace má ráda počítače. Naše mladá generace chce být stále online. Nevím, jestli by starší generace třeba nad pětašedesát let věděla, co to znamená, když je člověk online. Mojí mamince je teprve pětapadesát let a už také ví, co to znamená, když je člověk online. Protože pro někoho je to opravdu životně důležité. I když samozřejmě to není pravda. Protože když budete off-line a nebudete online, tak to přeci vůbec není žádná životní pohroma. Ale pro některé puberťáky anebo pro nějaký dorost to samozřejmě opravdu veliká pohroma je.
Proto si myslím, že člověk by se měl prvně také hlavně uvědomit, co je pro něj nejdůležitější. Jestli online přátelé anebo jestli ti reální fyzičtí přátelé? Já samozřejmě dávám přednost realitě. Mám také samozřejmě sociální sítě, ale také chci, aby mi všechno vycházelo i v normálním reálném životě. A proto se i reálně scházím s přáteli. Děláme třeba piknik, nebo se scházíme v baru a podobně. Také často chodíme na diskotéky. Ale když jsem třeba nemocná, tak jsem ráda, že mohu být také online. Protože když jste online například na sociálních sítích, tak si můžete s někým psát. Nebo také udělat nějaký video hovor?
Videohovor můžete udělat například jak na sociální síti, tak celkově na počítači a vlastně i v mobilním telefonu. Protože když jste online, tak také vlastně můžete mít založené nějaké skupiny, takové společné chaty, kde vy si vlastně budete volat anebo jenom psát. Tohle samozřejmě už záleží jenom na vás, čemu dáte přednost. Já raději píši, než abych volala, ale když třeba volám babičce, tak jsem ji naučila dělat videohovor. Abych ji viděla online. Protože babička je téměř už nemohoucí a jsem ráda, že jsem ji naučila zacházet s chytrým mobilním telefonem. Dozvěděla jsem se, že babička už dokonce také ví, co zmáčknout, aby byla online. Nainstalovala jsem jim kam různé aplikace, aby věděla, jak se, s čím zachází.