Jak jste si už nesčíslněkrát mohli všimnout, nosí naši lidé na nohou obvykle boty. Doby, kdy našinci ještě chodili vždy nebo aspoň docela často naboso, protože žádné boty neznali nebo si je nemohli dovolit pořídit, jsou už dávno ty tam, a pokud už dnes potkáme někde venku někoho bosého, pak je to na místech jako koupaliště. Případně jde o někoho enormně chudého nebo extravagantního či bláznivého, prostě o výjimku potvrzující pravidlo.
A nejenom že dnes potkáme lidi v nějakých botách. Když se na obuv našich lidí zaměříme, můžeme lehce postřehnout, že každý z nás nosí obvykle něco trochu jiného. A to nejen proto, že má každý z nás svůj osobitý vkus, ale také proto, že se v různých situacích hodí různá obuv.
Však to znáte. Neřeknu vám určitě nic nového, konstatuji-li třeba, že si naše drahé polovičky neberou tytéž boty do divadla nebo do kravína, na ples nebo do továrny, domů nebo někam do lůna přírody. A i u mužů, kteří často přece jenom nedají tolik na módní trendy, je to tak, protože i ti vědí, že nemůžou jít kamkoliv v čemkoliv.
A co si tedy berou na nohy naši turisté, výletníci, čundráci, vandráci, prostě ti, kdo míří za krásami naší nebo klidně i zahraniční přírody? Když mají rozum, využívají logicky trekové boty. Mají k tomu pochopitelné důvody, mezi něž patří v první řadě pohodlí, jež taková obuv nabízí. V takových botách nohy nezebou, do těch si nikdo nenabere vodu ani sníh, a když se tyto správně vyberou, ani netlačí, ani nedřou. Čímž jsou dokonalé třeba i pro cestování tím nejnáročnějším terénem za toho nejhoršího počasí.
A je pochopitelné, že jde o pohodlí při toulání se volnou přírodou především. Protože tam se obvykle nikdo něčím nesveze, tam se nejednou nemá kde schovat a usušit. A kdyby tak někdo byl v nepohodlné obuvi dlouho, vytrpěl by si své. Což se ale u trekové obuvi nikdy nestane.