Určitě si ještě vzpomínáte na nedávné doby a na to, co je provázelo. A tak si určitě vybavíte třeba to, jak se ve školách, na pracovištích, ale i leckde jinde ještě relativně nedávno testovalo v souvislosti s koronavirovou pandemií. Prostě se prověřovalo, zda se v kolektivech nevyskytují nakažení jedinci, a pokud byli nějací nalezeni, separovali se, aby se ona nemoc nešířila.
Jistě, takové testování neznamenalo léčbu ani spásu, ale přesto svůj význam mělo. Protože kdo ví, kolik lidí by u nás neuniklo nákaze, kdyby se tu mohli ti infikovaní volně pohybovat a šířit koronavirus dál. A tak byly ony testy vlastně pozitivní záležitostí, jakkoliv ono testování lezlo do peněz a někomu i na nervy.
Dnes vypadá situace na první pohled docela jinak. Už se nejen testuje daleko méně často, ale máme i daleko více volnosti než za pandemické éry. Ovšem to neznamená, že máme všechny problémy s koronavirem za sebou. Relativně neškodnou mutaci může vystřídat mutace jiná a horší, může se tu ledacos zkomplikovat, a kdo ví, co nám tak přinesou dny příští. Ani proočkovanost, která navíc není v naší populaci stoprocentní, nemusí být napořád zárukou naší bezpečnosti, lidstvo může přestat zvládat i léčbu, i prevenci. Ale jedno je vždy jisté – že kdo se testuje, ten lehce zjistí případnou nákazu. A když ji zjistí, může zabránit jejímu dalšímu šíření, bude-li se chovat zodpovědně. A proto jsou antigenní testy něčím, co by se nemělo brát jako přežitek. Jsou dosud k sehnání, jsou dosud využívány, a to je dobře. Protože jsou jednou ze záležitostí, jež nám pomohly vrátit se po době pandemie zase ke vcelku normálnímu životu, jsou tím, co uchránilo mnoho lidí před infikováním se koronavirem od nakažených spoluobčanů.
A každý případ, v němž se nákaze zabránilo, lze kvitovat s povděkem. Každý, kdo se mohl nakazit, ale přesto se díky testování nenakazil, by měl být vděčný za to, že jsme tu měli a máme antigenní testy.