ze e:11pt“>Každé zařízení by mělo sloužit a vesměs také slouží svému účelu. A co se týká lékáren, jsou tu tyto přece od toho, aby v nich pacienti stejně jako i kdokoliv jiný dostávali to, co se tu dostávat má, tedy především léčiva a jiný zdravotnický materiál. Lékárny, ve kterých by toto nebylo k sehnání, by přece postrádaly jakýkoliv smysl.
Když tedy přijdeme do lékárny, stačí předložit recept nebo si říci o nějaký volně prodejný přípravek, vesměs i něco zaplatit, převzít si to, pro co jsme si sem přišli, a účel těchto zařízení je splněn.
Ale napadlo vás někdy, proč to v lékárnách takto funguje? Proč tu vždycky (nebo skoro vždycky) seženeme to, co potřebujeme k léčbě nebo udržování si zdraví? Možná jste se nad tím nikdy ani nezamysleli. Protože vlastně ani nebyl důvod se nad tím zamýšlet. Když něco funguje, bereme to jako samozřejmost a neztrácíme čas úvahami nad tímto.
Ale kdyby vás to zajímalo, mohu vám něco málo ze zákulisí lékáren a dalších zdravotnických zařízení odhalit.
V první řadě je třeba vás upozornit na to, že i když to tu v mnoha ohledech vypadá jako někde v běžných obchodech, rozdíl tu určitě je. Léky jsou totiž dost specifickým zbožím, a i když je tedy často získává naše zdravotnictví od dodavatelů prostřednictvím velkoobchodu a dopravců, nelze je získávat jen tak od někoho. Takový lékárenský velkoobchod a dopravci musí splňovat velice přísná kritéria, aby bylo zaručeno, že léky dorazí jenom tam, kam mají, a to v naprosto dokonalé kvalitě, a proto je okruh poskytovatelů takových služeb omezen. A může to provozovat jenom někdo jako farmaceutická společnost Techno Life, někdo, na koho je naprosté spolehnutí. Protože prošlé léky nebo dejme tomu léky znehodnocené nevhodným skladováním a nedbalou přepravou by pacientům nepomohly, ba mohly by i uškodit. A lékárny nejsou od toho, abychom si v nich pořizovali něco, co nám neprospěje.